Reference
Helena Votýpková
Dobrý den, jmenuji se Helena Votýpková
Můj syneček se jmenuje Adámek Votýpka. Právě mu je dva a půl roku. Jelikož jsem v lednu r.2012 nastoupila na plný úvazek zpět do práce a mému synkovi bylo zrovna necelé dva roky, začala jsem uvažovat, kam od září s ním do školky, kde by se více rozvíjel . Napadlo mě se podívat na internet a zadat si v okolí soukromou školku. Myslela jsem si, jak mi žádná nabídka na soukromou školu nevyjede. Vyjela mi hned jako první soukromá školka paní Panáčkové VESELÝ PANÁČEK. Pořád, jsme, ale s manželem zvažovali, že se ještě podíváme i po nějaké školce blíže k Pardubicím, kde by jsme Adámka po práci vyzvedávali. Paní Panáčkové jsem však napsala e-mail a ihned mi odpověděla a pozvala nás celou rodinu, aby jsme si školku přijeli prohlídnout. Musím říct, že když jsme do školky přijeli, byl první dojem neuvěřitelný.Hned v první chvili na mě dýchla neuvěřitelně přátelská, pozitivní energie, kterou paní Panáčková vyzařuje jako člověk, ale i hezké prostředí ve školce. Adámek si hned začal prohlížet hračky a povídal, že se mu ve školce moc líbí. Domluvili jsme se tedy, že přijedu sama s Adámkem do školky na dopoledne, na zkoušku a ještě více si s paní učitelkou popovídáme. Celé dopoledne bylo perfektní a Adámek vypadal že se mu ve školce bude líbit. Při třetí návštěvě jsem už Adámka zkusila nechat ve školce samotného a počkala pár minut v autě zda nebude plakat. Paní učitelka má vrozený smysl pro empatii ,co se týká malých děti, protože Adámek od začátku snáší školku výborně a celkově si myslím, že to s ním paní učitelka umí. Po týdnu chození do školky, mi Adámkem přinesl domů svůj notýsek, kde má krásně zaznamenáno, co, celý den dělal, co měl dobrého k obědu a jak jeho den ve školce probíhal. Z notýsku jsem byla unešená a občas, mě dojetím vhání slzy do očí. Po mém náročném pracovní dnu si ho čtu před spaním :) Když už jsem si myslela, že víc pro děti paní učitelka dělat a ani stíhat nemůže, tak mě opět překvapila . Vytvořila pro Adámka indivudální plán a postupuje dle něj. Myslím si, že mé rozhodnutí dát Adámka ve 2,5 letech do školky, byla jedna z nejepších intuicí, kterou jsem se řídila při prvních návštěvách ve škoce, vůbec mě nezklamala a předčila veškeré mé očekávání! Paní učitelka Panáčková je člověk, který se narodil pro práci s dětmi a škoda jen, že takových výborných zodpovědných lidí není na světě více,které s takovu láskou jako paní Panáčková vykonávají svoji práci.
Pro všechny ty, kteří váhají…
Můj syn chodil pár měsíců do „městské“ školky, no pár měsíců…každý druhý týden byl doma nemocný, protože při tom množství dětí ,je zázrak něco nechytit. Svůj pobyt zde špatně snášel, trávila jsem tam s ním hodně času a vím, že ukočírovat víc než 20 malých dětí je těžké , často jsem viděla, jak některé děti proplakali celé hodiny…při takovém počtu dětí je logické, že není čas je všechny konejšit, ačkoli učitelky měli velkou snahu, rozkrájet se prostě nemohou.…výsledek pro mého syna byl,že jsme skončili u dětské psycholožky, je velmi citlivý a ten tlak prostě nevydržel…pláč, noční běsy nás provázeli několik týdnů.
Celá situace se zdála neřešitelná, protože psycholožka mě upozornila ,že další pobyt ve školce by mohl způsobit vážnější psych.problémy, takže jsem hledala alternativu a musela jsem zůstat se synem doma. Měla jsem ovšem velké štěstí, objevila jsem soukromou školičku Veselý panáček, která právě zahajovala svůj provoz. Nevěřila jsem tomu,že se to může podařit, ale poprvé se syn do školky opravdu těší ! Sama jsem tam s ním strávila nějaký čas a vím tedy ,že přístup paní Panáčkové je naprosto úžasný a chtěla bych jí tímto velmi poděkovat, umožnila mě naprosto individuální přístup k synovi. Velmi oceňuji její pedagogické zkušenosti, kreativitu a naprosto neuvěřitelnou asertivitu J
A protože se od syna nikdy pořádně nedozvím ,co ve školce dělali, tak mu paní Panáčková vede deníček, kde píše, jak se celý den měl, jaké měli aktivity, co se mu podařilo a zda byl nějaký problém, což je naprosto skvělý nápad a já se vždy těším až dorazím z práce a počtu si.
A pokud si říkáte, že to je sice krásné, ale proč za školku platit, když ta státní je takřka zadarmo ? V porovnání s tím ,co od školky „dostává“ syn jako základ ve věku, který je tak důležitý a to že je prostě v pohodě, je ta cena naprosto zanedbatelná. A že si to nemůžete dovolit ? Můžete, vše je jen otázkou priorit a já jako samoživitelka vím o čem hovořím, ale o líp investovaných penězích než do svého syna prostě nevím… J
Kavanová Lucie
Poděkování Veselému Panáčkovi!
Mám doma téměř čtyřletého syna, který na mě byl vždy dost fixovaný a vlastně nikdy netrávil čas někde, kde by nebyl alespoň jeden člen naší rodiny. Za normálního průběhu rodičovské dovolené bych pravděpodobně ani žádnou školku řešit nemusela, ale samozřejmě, že člověk míní a osud mění...takže se mi sešlo další těhotenství spolu s doděláváním vysoké školy a do toho začal manžel pracovat na více než plný úvazek v nové práci. Takový vývoj situace neznamenal nic jiného, než nutnost sehnat pro Filipa plnohodnotné hlídání. Školky u nás v okolí mají neustálý „stopstav“, přesto jsme přihlášku podali, samozřejmě že odpověď byla záporná, navíc přišla v době, kdy už jsme měli vše zařízeno jinak. Na Veselého Panáčka jsem narazila úplně náhodou při prohledávání internetu a poté šlo vše již ráz na ráz. Během pár dní šel náš syn poprvé do školky. Bála jsem se, jak to bude zvládat. První dny jsou na zkoušku, což mě uklidnilo, protože jsem věděla, že není zatím nic závazné. První den jsem byla neustále u telefonu a čekala, že během dvou hodinek si pro syna budu muset dojet, ale mé očekávání se nenaplnilo. Syn byl nadšený! Nadšení mu k mému překvapení zůstalo i další dny a vlastně ho už nikdy neopustilo. Do školky k paní učitelce Panáčkové by chodil klidně i o víkendu :-) Za těch pár měsíců, co do školky chodil, udělal neuvěřitelný pokrok. Jednak v chování vůči nám, kdy už není tolik závislý, jak býval. Dále se změnilo jeho chování vůči ostatním dětem. Půjčuje hračky, omluví se, když něco provede a podobně. Další obrovský pokrok vidím v tom, že díky paní učitelce (samozřejmě i pomocnici Míše) umí náš Filípek vyprávět nejen, co zažil, ale i se naučil několik různých básniček a písniček, které hrozně rád opakuje. Samozřejmě, že jsem se o tyto věci snažila i doma, ale byla jsem vždy odmítnuta a můj syn mi dal jasně najevo, že tohle ho prostě nezajímá. A když se mi náhodou povedlo s ním něco zazpívat, tak by to nikdy nezopakoval před ostatními lidmi, což mu teď nedělá nejmenší problém. Peníze, které platíme za školku v porovnání s tím, co všechno se náš Filípek za tu dobu naučil, je zanedbatelná částka a vím, že bych ty peníze utratila za jiné věci, které by mohli upoutat Filipovu pozornost (DVD, hry, hračky), ale v jeho rozvoji by mu to nepomohlo. Dnes je náš syn už tak „daleko“, že ve školce spí a domů ho vyzvedávám až okolo třetí hodiny odpolední a Filípek s tím nemá žádný problém. A já se každý den těším na to, až si v notýsku, který paní učitelka dětem vede, přečtu, co všechno za ten den zvládl. Tímto děkuji Veselému Panáčkovi za nenahraditelný a hlavně ve všech směrech přínosný přístup k dětem i k jejich rodičům. Všem doporučuji! :-)
Lenka Jeřábková